Služba státu

Estonsko nedávno vyhlásilo svůj vládní záměr zrušit pro své poplatníky daňová přiznání a počítat a strhávat jim povinné odvody automaticky. Nikoliv nadarmo je již pár let trefně nazýváno e-Estonsko. Snížení administrativní zátěže soukromých subjektů, rychlost a načasování výběru daní, které si stát řídí sám dle svých potřeb – to je win-win situace, jak pro stát, tak pro daňové poplatníky (pokud tedy nepatříte mezi ty, kteří platit daně nechtějí za žádnou cenu).

Kdo u nás podával daňové přiznání (bez ohledu na typ daně), jistě zažil ten pocit, že rozsáhlost, složitost a každoroční změny jej vlastně nikdy nenechají dostatečně v klidu, zda uvedl a odvedl vše správně. A to, i když využíváte služeb daňového nebo jiného poradce. Daně jsou totiž osobitou problematikou, na kterou je i leckterý odborník krátký. Jako daňový subjekt totiž musíte konat hned, i když zákon a jeho výklad není jasný. Daňová správa má pak tři roky navíc, aby si ujasnila, jak to tenkrát vlastně zákonodárce myslel, což je doba, po kdy mohou provádět daňovou kontrolu, zda jste to v daném čase provedli „správně“.

Sám si dobře pamatuji na dobu, kdy jsem jako pracující student v Irsku podával daňové přiznání, které vydalo na jednu stranu A4 a byl jsem jej schopen vyplnit a podat zcela bez pomoci jakéhokoliv odborníka nebo úředníka. V porovnání se zkušeností v ČR je ta vzpomínka stále fascinující a zdá se, že nedostižná. Zakopaný pes je totiž míře komplexnosti daňového systému. Existuje-li jedna sazba bez výjimek, pak je daňová kalkulace jednoduchá – z celkového příjmu/obratu se uplatněním sazby spočte daň a její zaplacení je otázkou jednoho platebního příkazu. Existuje-li složitý systém několika daní (např. v ČR se k příjmu fyzických osob vztahují daň z příjmu, sociální pojištění, zdravotní pojištění) s různými výjimkami, osvobozeními, limity, paušály, sazbami – pak potřebujete vynaložit množství kapacit na to, abyste se dobrali své daňové povinnosti a navíc stát bude moci zaměstnat armádu úředníků, kteří budou kontrolovat, zda jste něco neopomněli.

Často si v rámci našich zakázek (ale i vlastní podnikatelské administrativy) kladu otázku, o čem vypovídá byrokracie spojená s existencí a fungováním soukromých subjektů – ať už podnikatelských nebo nepodnikatelských. Zda jde o službu státu pro tyto subjekty, aby se jim lépe a pohodověji fungovalo, nebo zda jde o službu těchto soukromých subjektů státu, aby vykázal nějakou činnost, měl větší kontrolu nad děním v ekonomice a mohl o to více uplatňovat svoji moc. Převáží-li z dlouhodobého hlediska to, že soukromé subjekty „pracují“ pro stát, pak se nelze divit, když firmy přesouvají svá sídla do zahraničí a kapitál putuje do daňových rájů. A přitom stačí málo – zjednodušit a zmírnit byrokracii, kterou jsme zatěžováni. Estonsko je toho zářným příkladem. Ale i u nás najdeme příklady dobré praxe – třeba využívání datových schránek k posílání dokumentů na úřady veřejné správy nebo zápisy v obchodním rejstříku do druhého dne realizované přes notáře.

Dokázal by však dnes někdo prosadit daňové přiznání na jednu A4? Nebo zavést jednu identifikační kartu místo občanky, řidičáku, karty pojištěnce, průkazky na hromadnou dopravu? Nebo zavést jeden úřad kontaktu s veřejnou správou místo té hordy, kterou u nás musíme navštívit – finanční úřad, živnostenský úřad, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny, celní úřad, úřad práce, katastrální úřad? Obávám se, že nikoliv – bylo by to totiž příliš jednoduché a vlastně správné. Takový systém by navíc nepotřeboval zaměstnávat tolik lidí.

Zdá se vám to jako win-win situace? Ne pro všechny. Lidé, pro které by v systému státní správy nezbylo místo, by totiž museli začít dělat něco smysluplného a to jednoduché určitě není.